Z tábořiště Brown Beach jsme s přemístili 11km do Penneshaw na trajekt. Pak z Cape Jervis jsme jeli přes Yankalilla přímo na Adelaide. Celkem najeto 136km.

Dopoledne jsme se přemístili z tábořiště do přístavu a v 10.30 odjeli trajektem zpět na australskou pevninu. Připadalo nám to, jako se vracet z dovolené. Kangaroo island je neuvěřitelné místo, které stojí zato vidět. Jediné místo, kde lze vidět na relativně malé ploše klokany, ježury, ptakopyska, varany, tučňáky, koaly, tuleně a určitě jsem ještě na nějaké to zvířátko zapoměl. Pokud nemáte čas jezdit okolo Austrálie, tak tohle to správné místo.

Během čekání jsem objevil neuvěřitelnou knížku, tedy přesněji kuchařku. Problémem automobilové dopravy je, v kombinaci s obrovskou koncentrací zvířat, velké množství přejetých zvířátek, tzv. roadkill. Této kuchařce nelze porozumět, než navštívíte Kangaroo Island. Všude, kudy jsme jezdili, je co pár kilometrů nějaká "hezká" mrtvolka, v různém stavu rozkladu. Na ostrově je ale přejeté zvířáko každých pár metrů. Doslova. Každopádně, kromě placatějších zvířátek jsou v kuchařce uvedeny i případné náhrady hlavních ingrediencí, ježura se dá nahradit obyčejným kuřetem a podobně.

Po vylodění, kdy na trajekt byl neuvěřitelně plný a moře trochu nechutně vzduté, jsme vyrazili nejkratší cestou do Adelaide. V městečku Yankalilla jsme si dali malou svačinku a koupili jsme nové žárovky do předních světel, které vzaly za své, když jsem auto "leštil klokanem". Díky Janiným navigačním schopnostem, relativně snadno jsme objeli centrum Adelaide a bez problémů trefili do Levi Caravan Park. Je asi nejblíže centru Adelaide a zároveň nabízí "unpowered sites", tedy místo pouze pro stan. Kemp vypadá dobře, není v zásadě ani tak drahý. Já jsem si dal odpočinek a Jana šla zavolat mamince. Časový posun není "jako obvykle" 8,5 hodiny, ale jen překvapivých 7,5 hodiny, takže čas na DayBreak.

Pozdní odpoledne jsme se vydali na procházku do centra Adelaide. Stezka vede okolo Torrens River téměř až do centra. K dispozici jsme měli celem 3 mapy, všechny dost pochybné kvality. Po více než 2 hodinách jsme byli na okraji centra Adelaide. Jak jsme si to tak šlapali cestou, tak se občas na můstcích nad našimi hlavami prohnal neuvěřitelnou rychlostí autobus. Při podrobnější obhlídce jsme objevili "koleje" pro autobusy. Neuvěřitelně dobrý nápad - O-Bahn Busway. Autobusy se tady řítí i 80km/h a to jen po metrovém pruhu betonu.

Když už jsme se dostali skoro do centra Adelaide, tak se dostavila nutná únava. Našli jsme asi jediné Adelaidské veřejné záchodky, byť na mapě je jich vyznačeno více a vydali se hledat autobus zpátky do kempu, který by měl jet odněkud z vlakového nádraží. Vlastní budova Adelaide Railway Station je vážne impozantní, přesto se najít ten správný autobus a hlavně jeho zastávku dost nedařilo. Nakonec byla Jana výrazně úspěšnější a úsilí dostat se do postele včas jsem završil správným odhadem, kde vystoupit.

Po mnoha nachozených kilometrech se nám překrásně spalo a nevadil ani noční vítr a déšť.