Vyrazili jsme z tábořiště, do Seaspray jsme to měli asi 4km, pak těmi nejpodivnějšími oklikami, nejmenšími cestami z malých jsme se v Darriman, po cca 30km, napojili na Gippsland Highway. Po ní do Yarram, tentokrát asi 35km, odtud pak 52km do Foster, kde jsme uhli na Wilsons Promotory. K bráně to bylo cca 30km. Od vstupu do parku na tábořiště pak překvapivých 36km. Celkem 197km.

Ráno jsme si trochu přispali a nabírali síly intenzívním odpočinkem. Opět jsme se šli projít po prakticky liduprázné The Ninety Mile Beach, postavili jsme tam opět "sněhuláka" z písku. I tentokrát se docela povedl, kupodivu, přihlédneme-li k vlastnostem materiálu. Samozřejmě jsem přidal intenzívní polední spánek.

Osvěžen spánek, opustili jsme pohodové tábořiště a vyrazili zase na cesty. Nejdříve jsme dojeli těsně před Seaspray, kde jsme kličkovali vysloveně těmi nejměnšími cestičkami, až jsme dosáhli Gippsland Highway. Tahle dálnice má neuvěřitelnou věc. Soudruzi z NDR udělali někde drobnou chybu a v jednom místě se jim podařilo vyrobit "retardér". Prostě neukončili jeden pás asfaltu rovnoměrně, ale hezky skokem. Za námi lítaly jiskry a v puse jsem vychutnával pachuť drcené zubní skloviny. Po dálnici jsme prakticky bez zastavení jeli až do městečka Foster. Tady jsme natankovali a navštívili informační středisko. Chlapík byl "useless", nevěděl snad, ani kolik je hodin.

Jeli jsme tedy rovnou do Wilsons Promontory NP. Vstupní brána je 36km od tábořiště v Tidal River. Na bráně jsme zaplatili vstup do parku a také poplatky za tábořiště. Slečny byly podstatně inteligentnější než pán na informacích. Rovnou jsme si zaplatili dvě noci. Líbilo se mi, že jsem pro objednání a zaplacení, kartou, jak jinak, nemusel ani vylézt z auta.. Silnice je v parku hezky uzoučká, klikatí se, a všichni jedou 100km/h . Ocenil jsem nové tlumiče, auto sedělo jako přibité, ostatně, má dvě tuny.

Tábořiště v Tidal River, kde ostatně silnice i končí, má celkem 480 míst. Bylo tu narváno a to jsme přijeli mimo sezónu. V době letních práznin, když se tady přestěhuje půlka Melbourne to musí být peklo. Kemp v Pasohlávkách uprostřed sezóny vypadá ve srovnání s tímhle opuštěně. Přesto jsme si dali podvečerní procházku na blízkou pláž. Moře mělo typicky "viktoriánskou" teplotu.