Z naprosto pochopitelných důvodů jsme zůstali v Newnes.

Brzy ráno jsme se nasnídali a vyrazili na celodenní procházku po okolí. Prošli jsme se kus po silnici až k odbočce k Glow Worm Tunnel, došli jsme až k tunelu. Vybaveni baterkou jsme prošli tunelem. Přímo uprostřed tunelu jsme zhasli světlo a jen naslouchali šplouchání potůčku, co si kdoví jak vyrazil cestičku tunelem. A v nastalém tichu a tmě nastal ten krásný zázrak, kdy se celá chodba proměnila v noční oblohu. Nečekejte světlo jako od hvězd, ale přesto, když jsme viděli pár broučků, překvapila nás jejich velikost, nebo spíše nevelikost. Tito svítící červi žijí hlavně v jeskyních a pomocí světla lákají hmyz, který zabloudil to jejich temnoty. Pak pomocí lepivých "slintů" jej přilepí a postupně sežerou, podobně jako pavouci.

Tunel sloužil někdy na počátku 20.století a spojoval Newnes, kde se vyráběl benzín a další deriváty z ropy, s Lithgow, kde se náklad transportoval dál. Pochopitelně, po zavření dolů a zrušení rafinérie, i železnice vzala za své. Někdy po druhé světové válce byl ještě pokus železnici obnovit, ale příroda ji několikrát zle poničila. Tak došlo k zrušení navždy.

Pak jsme dostali ten nápad, projít se do Newnes po trase železnice. Z nějakých důvodů jsme se domnívali, že bude pohodová chůze a značka také slibovala pouhých 10 km a nebo také 4 hodiny chůze. Značka ale snese všechno. Kdysi, před 100 lety, železnice měla mosty a roury, kterými vedly dočasné potoky za období dešťů. Ale tyto roury se ucpaly, mosty také nikdo neudržoval, takže výsledkem je rokle. Šli jsme pohodově po trase a tu najednou chodníček zdánlivě končil, následovalo 10m vzduchu, a pak zase vesele pokračoval. Obejití 10m široké rokle se ukázalo jako časově dost náročné. Takových to "roklí" tam bylo nepočítaně. Tedy hodně. Pak jsme se ještě šli projít na místa, kde se vyráběl koks a rafinovala ropa. Z dobových fotografií jde vidět, jak obrovská fabrika to byla. A my jsme stáli u malinkatých trosek uprostřed lesa.

Dorazili jsme do tábora naprosto vyčerpaní. Celkem jsme nachodili 30+km, ráno svítilo svítilo sluníčko a bylo vedro, po poledni začalo být hrozné dusno a večer jsme zmokli. Přesto má to místo svou atmosféru, hlavně neuvěřitelný klid a pomíjivost lidského činění. Umyli jsme se v řece a hodně brzy šli spát. Okolo stanu opět poskakovali tupě zírající přežvýkavci s kapsou a mlaskali wombati.