Od klokanů u Glenbawn Dam jsme vyrazili 27km přes Muswellbrook a oklikou 30km do Denman, pak 80km na Bylong, po nezpevněné dálnici 54km do Rylstone a pak přes Olinda do 30km vzdálené Dunns Swamp ve Wollemi National Park. Celkem 237km.

Dopoledne jsme se jen tak poflakovali, odpočinek s knížkou a největším Čechem, Járou Cimrmanem. Okolo oběda knížka přestala bavit, pohled na pasoucí se klokany se taky omrzel, tak jsme vyrazili, měli jsme mimo jiné totiž obavy, že bude zase pršet. Nejdříve jsme vyrazili na Muswellbrook a Goulburn River NP. Z Muswellbrook do Denman je i na australské poměry hodně špatné značení. Nakonec jsme jeli po těch nejvedlejších cestách, co vedou po hranicích jednotlivých farem. Silnice přesně na rozteč pneumatik auta. Mezi farmami jsme samozřejme potkali stádo přežvýkavých sudokopytníků. Byli dost v přesile, tak jsme jen tak zastavili na kraji silnice, vypnuli motor a kochali se pohledem do jejich kravích obličejů. Krávy se hnaly přímo na nás, tak jsme chvíli i předstírali, že tam nejsme a nikdy ani nebyli. Naštěstí hned za nimi jel cowboy, který jejich chutě zežrat naše auto krotil. Aby se sám nebál, tak na konci stáda měl ještě tři chlupaté štěkající spolupracovníky.

Pak jsme jeli po cestách necestách skrz Wollemi NP do Bylong, kde jsme odbočili na Mudgee severním směrem přes Goulburn River NP. Tam má podle plánů být překrásná vyhlídka na řeku a její zátočiny. Po 6km z přepokládaných 20km jsme to vzdali. Cesta byla nezpevněná, plná corrugation a děr. Některé jen nenápadné, jiné jak past na slona. Česká polňačka je vedle toho pohodová dálnice. Každá díra měla aspoň čtyři sestřičky a zlepšení se jevilo v nedohlednu.

Z Bylong jsme tedy vyrazili pro změnu na jih směrem na Rylstone. Silnice sice hlavní, nezpevněná, ale kvalitní natolik, že 100km/h nebyl problém. Ve městečku jsme odbočili na Olinda. Vede tam pohodová uzoučká silnice z toho nejkvalitnějšího asfaltu. Občas se hezky zavlní, jak postavili vodě z přívalových dešťů cestičku přes silnici. Stále jsme mířili na Wollemi NP, část nazývaná Dunns Swamp. Asfaltová silnice končí na hranici parku, pak následuje, jak se již stalo pravidlem, nezpevněná silnice. Tahle se nám jevila opravdu špatná. To jsme ještě netušili věci příští. Každopádně tábořiště je asi 8km od hranice parku klikatinami mezi skalami, navíc i trochu po pískovém podloží.

Tábořiště ( 32°50'10.84"J 150°12'9.67"V v Dunns Swamp leží přímo na břehu jezera Kandos Weir. Na tábořišti jde vidět, že v době prázdnin se poklidné místo změní v malé městečko. Každopádně tentokrát jsme tu byli téměř sami. Během přípravy večeře jsme museli stále odhánět dotěrné possumy. Tupí vačnatci se dokonce dobývali i do stanu. Dostali přátelské upozornění špičkou boty, tak na chvíli dali pokoj.