Z Armidale jsme vyrazili po New England Higway do 18km vzdálené Uralla, kde jsme odbočili na město Walcha ležící okolo 40km na Thunderbots Way. A za dalších 136km z Walchy jsme dorazili na tábořiště u místa Bretti. Celkem 204km.

V noci a ráno pro velkou změnu pršelo. Dopoledne jsme si tedy zašli zaplavat na místní plavecký bazén (A$3 za osobu). No, plavat, o plavání ani tak moc nešlo, jako spíše o to, že jsme se už nutně potřebovali pořádně osprchovat a některou špínu i trochu odmočit v chlorované vodě. Příjemně jsme se unavili a vydali se do centra Armidale. Dali jsme si v jedné příjemné kavárničcce oběd, kávu, muffin, a v Coles nakoupili. Pouze led do eski jsme museli koupit lehce předraženě v bottle shopu, protože jej tady z nám neznámých důvodů v normálních obchodech nevedou. Armidale je opravdu pěkné, roztomile ospalé, městečko. Snad jedinou nevýhodou co jsme našli byl poněkud předražený internet.

Vyrazili jsme asi ve dvě odpoledne po Thunderbolts Way. Na dálnici do Urally nás chytlo neuvěřitelné krupobití. Museli jsme zastavit, proti koupům s provazy vody nebylo prostě nic vidět. I když, viděli jsme pár místních borců, jak mají na tachometru 100km/h a k tomu ani nesvítili. Však je den ... Jinak jsme měli strach, aby po těch kroupách nevypadalo jak poďobané od neštovic, naštěstí to lak dal.

Další zastávkou na cestě byla Walcha, kde jsme se zastavili přímo na informacích. Pracoval tam jako dobrovolník jeden důchodce, bývalý mariňák. Říkal, že za posledních 8 let zvládl vidět kus Austrálie, ale ve Viktorii prý ještě nebyl. Plánoval výlet na září 2007 a zůstat tam 6 měsíců. Probrali jsme s ním trochu naši cestu a plány. Dal nám dost dobrých rad a poradil spoustu zajímavých míst. Počet poznámek v autoatlase se zvětšil.

Dále jsme pokračovali po Thunderbolts Way směrem na Gloucester. Dálnice, pro Evropany spíše širší dvouproudovka, je pěkná, krásná krajina, pohodová jízda přes kopce a údolí. Řidičský ráj v podstatě kazí jen pár drobností. První z nich je už zmiňovaná samohybná sekačka na trávu, vážící 500kg, dává mléko, bučí a troubení je to poslední, na co reaguje. Ta tráva, co "kosí" roste u silnice, jenže milá kráva obvykle stojí kolmo ke krajnici, takže zabírá půlku silnice a je třeba je opatrně objet. Naštěstí, jak pro krávy tak i pro řidiče, jsou místa, kde je takto krajnice udržována, dobře označena. Vyplatí se dávat na to pozor. Druhou vadou na kráse jsou mosty přes řeky. Někdy je to to klasické, co si přestavujeme pod pojmem most. Jindy je už dlouho předem doporučená rychlost 20km/h. V Evropě to každý ignoruje, na téhle silnici je to ale velmi špatný nápad. Kousek za snížením rychlosti obvykle následuje prudká otáčka s klesáním a těsně před řekou se otáčka narovná, je tam most, tak pro jedno širší auto, a hned za ním se silnice opět mění v australskou dálnici.

V téměř nejvyšším bodě celé dálnice je místo s překrásným rozhledem do krajiny. Pohled na ocelově šedé mraky naznačoval, že už zase se trochu kazí počasí. Vyrazili jsme dál, a pak to přišlo. Nebe se otevřelo, jak to tak bývá, v nejnevhodnějším okažiku, cesta vedla z kopce a plno zatáček. Pak kromě deště začaly padat kroupy. Ale tyhle se prudce zvětšovaly až do velikosti pingpongových míčků. Nebylo kde schovat auto, takže na střechu šla deka, na přední kapotu ručníky. Pomohlo to jen částečně. Auto utrpělo několik "neštovic", některé díry byly viditelné, jiné jen tak trochu promáčklý plech. Ručníky časem uschly, zato deka měla "lahodný" odér mokré ovce ještě pár týdnů.

Chlapík ve Walcha nám poradil, ať se zastavíme na místě, kde jde kempovat zadarmo. Místo se jmenuje Bretti Camping Reserve nebo v některých dokumentech Bretti Reserve Camping Area (31°47'27.28"J 151°54'58.30"V). Je to místo cca 30km před Gloucester. Tábořiště je jako obvykle dost pochybně označeno. Snad jde najít při pozorném rozhlížení se cestou. Místo téměř perfektní, až na to, že v době pořádných dešťů je to záplavová oblast. V době když jsme tam byli my, tak bylo čerstvě "posečeno" výše zmíněnými sekačkami, takže produkty jejich trávicí soustavy byly úplně všude. Najít místo pro stan, tak abychom jej nedali přímo doprostřed kravského lejna byl trochu problém.