Celý den jsme jezdili pouze po Mount Isa, celkem najeto 36km.

Ještě ráno jsme se po úpalu cítili divně, ale během dne se to výrazně zlepšovalo. Zajeli jsme do centra města, v Commonwealth Bank jsme požádali o zrušení kreditky, protože už máme koupené letenky do Prahy a účet budeme rušit. Trvá to 1 měsíc, tak teď je už tak nějak čas. Po bance jsme zašli na prohlídku vymřelých zvířat Riversleigh Fossils Centre a seznámili jsme se s historií města v Isa Experience Gallery. Oboje byl zajímavé, snad ale jen v kině, kde promítali pěkný 15minutový film o Isa byla strašná kosa, sál byl vychlazen na nezdravých 16stC. Na parkovišti za Visitor Information Centre jsme si ve stínu stromů dali svačinku a pak vyrazili na hlavní akci dne.

Prohlídka dolu Hard Times Mine je něco, co není v Austrálii úplně obvyklé. Nejdříve nás navlíkli do oranžových montérek, dostali jsme vysoké gumové holínky, na hlavu přilbu se světlem, k širokému pásku nám připevnili olověnou baterii. Vyfotili jsme se před dolem, dolů se nesměly brát ani kamery, ani fotoaparáty. Na druhou stranu, bylo by to pro moderní elektroniku pěkně zničující. Náš průvodce, Steve, byl prostě skvělý! Dobrovolník, nadšenec, bývalý horník a práce průvodce jej neuvěřitelně bavila. Prohlídku dolu prokládal hodně vtipnými historkami, ukázal nám spoustu strojů a přístrojů, vysvětlil základní organizaci práce v dole. Měli jsme si možnost vyzkoušet také pneumatickou vrtačku, když se používá "špatně", tak "vhnání slzy do očí", je nutné to vidět. Jinak vrtačka se během práce maže řepkovým olejem, který se rozprašuje do mlhy, která naplnila během pár sekund celou ražbu a právě tohle je zabiják fototechniky. Steve nám ještě ukázal nakladač, vyroben 1950, stále funkční, od doby co jej vyrobili tak pod zemí, kde je vlhko. Na povrch nás nakonec vyvezl speciálním vozítkem pro horníky. Celá prohlídka trvala 3 hodiny a jednoznačně stála za to. Opravdu dobře udělané, zajímavé, jedním slovem perfektní.

V dolech okolo Mount Isa se jinak těží měd, olovo, zinek, stříbro a zlato. Ruda s obsahem stříbra, zinku a olova se vozí ke zpracování 900km do Townsville, kde se provede základní vyčištění a ingoty z olova a stříbra se vozí do Británie k dalšímu zpracování. Dále se těží ruda s obsahem mědi a dle některých i zlata. To se zpracovává do ingotů a vozí zase do Townsville. Oficiálně se zlato netěží, ale objevuje se ve výročních zprávách Xstrata.

Pozdní odpoledne jsme šli na internet, vypálili jsme fotky na DVD a pokecali se spoustou přátel na ICQ. K večeři jsme si dali pizzu z Eagle Boys na vyhlídce nad městem. Překrásný noční industriální pohled.