Prozatím náš nejdelší přejezd. Vyrazili jsme z Port Augusta a zamířili po Stuart Highway do Woomera 187km vzdálené, odtud pak přímo do Coober Pedy. Celkem najeto 572km.
Hned z rána jsme vyrazili na cestu po Stuart Highway. Téměř bez přestávky jsme jeli do místa Woomera, kde mají vystavené rakety nejen pro špionážní satelity. Taky jsem očekával, že najdu nějaké informace o jaderných testech, které se konaly ve Woomera Prohibited Area. Dnešní Woomera je stále více méně vojenské město, výstavka letadel a několik torz kosmických raket, nebo spíše těch částí co se při vzletu oddělily, stojí za malou zajížďku. O jaderných testech zde není žádná zmínka.
Po Woomera následovala zastávka na záchod v místě nazývaném Glendambo a odpočívadle u Bon Bon Reserve. Krajina se cestou dost měnila. Když jsme vyjížděli z Port Augusta, tak bylo relativně krátce po dešti, polopoušť se zelenala, krajina měla podivnou tmavěšedozelenou barvu, nedá se to pořádně popsat.
V Coober Pedy jsme se ubytovali u Ricka a Barbary v podzemním tábořišti RiBa. Kde jinde lze postavit stan 4 metry pod zemí než v Coober Pedy? Spaní na tábořišti je jako v jeskyni, no žádné krápníky, potůčky vody, ale akustika zůstává zachována, vedle někdo strašlivě chrápal.
Od Barbary jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Například, že takhle zeleno nebylo už asi 50 let, letos v lednu (2007) pršelo! V Coober Pedy bývá v létě teplota až 50stC, takže lidi bydlí v dugout, co je podzemí dům, často postavený z bývalého opálového dolu. Barbara říkala, že nejvyšší teplota co zažila bylo 63stC. V Coober Pedy žije cca 3500 lidí, jedná se de-fakto jen o odhad, 45 různých národností a milióny much. Všichni lidé ve městě jsou gambleři, kteří hledají opály. Jejich sázka jsou peníze do koupě dolů a důlních práv, odměnou mohou být opály, ale často také nic. Není možné přesně říci, jak moc opálů v nějakém ložisku vlastně je. Proto tady nejsou velké těžařské společnosti, protože výsledek nelze nijak garantovat. Opály se vyskytují ve dvou základních podobách. První z nich je cenná, překrásně zbarvený kámen hydrát oxidu křemičitého, SiO2.nH2O a druhý bezcenný, mléčný kámen hydrát oxidu křemičitého, SiO2.nH2O. Ve tmě pod ultrafialovým zářením oba druhy svítí. Chemické složení je shodné, jen ta cena rozhoduje. Proto je tak obtížné pravý opál najít.
Večer nás Rick provedl skrz opálový důl, který s Barbarou koupili a částečně přestavěli na podzemní dům. Dozvěděli jsme se hodně zajímavých věcí, kutat opály není taková sranda a tak strašně výnosné, jak se mimo Coober Pedy povídá. Je to pěkně nebezpečná dřina s nejistým výdělkem. Vyprávěl nám o chlapíkovi, který po 10 letech na pokraji krachu prodal důl, ten co jej koupil našel na druhý den opálů za milión dolarů. Další pro změnu umístil nálož tak nešikovně, že milióny v opálech proměnil jediným výbuchem v prach. Rick nám taky říkal jak správně rozmístit a odpálit nálože, jak správně naplánovat výbuch a další specialitky ze života hledače opálů. Věčný boj s přírodou a úředníky.
