Z Victor Harbor po B37 do Cape Jervis to je pouhých 63km. Pak následovala plavba přes Backstairs Passage do Penneshaw. Po ostrově jsme najezdili různě 131km. Celkem najeto 194km.

Ráno jsme si dali jen rychlou snídani a vyrazili na Cape Jervis. Přece jen se v instrukcích lodní společnosti psalo, že máme být připraveni hodinu před odplutím. Ještě v Cape Jervis jsme natankovali nádrž do plna, protože jsme předpokládali, vcelku správně, že na Kangaroo Island bude hodně drahý benzín. No, ani v Cape Jervis nebyl z nejlevnějších. Loď byla poloprázdná, takže nebyl problém pod dohledem posádky v klidu zaparkovat. Hlavně nezapomenout zatáhnout ruční brzdu, vzhledem k tomu, co nás čekalo na otevřeném moři, rada kterou je dobré opravdu respektovat. Moře bylo, hlavně díky relativně špatnému počasí, poněkud vzduté, "rough", jak říkají místní. Díky silnému pohupování se 45 minutová plavba 13km širokou Backstairs Passage se zdála aspoň jako dvojnásobná. Těsně před přistáním v Penneshaw dostala Jana strašlivou škytavku. Asi nějaká podivná forma mořské nemoci.

Penneshaw je sice malé městečko, ale na informacích byla velmi milá paní, která nám velmi dobře poradila. Mimo jiné, kde a jak nejlépe přespat, v našem případě také velmi ekonomicky. Na ostrově je systém, kdy je nutné na informačních střediscích koupit povolení na kempování, platí to pouze pro "veřejná tábořiště". Dostat se na Kangaroo Island bylo poněkud drahé, dokonce jsem nejdříve uvažoval tento ostrov vynechat, nyní ale vím, že by to byla obrovská chyba. Je to jediné místo v celé Austrálii, kde lze vidět ve volné přírodě téměř všechna typciky australská zvířata: klokany, emu hnědého, ježuru australskou, ptakopyska a jedinou výjimkou je dábel medvědovitý (tasmánský čert), který žije výhradně na Tasmánii. No, teď jsem si ještě vzpoměl na krokodýla mořského, největšího žijícího plaze planety. Kromě těchto známých lze vidět i například tučňák nejmenší, Lachtan šedý nebo Lachtan Forsterův Tohle je jediné místo, kde lze ve volné přírodě tyto zvířata skutečně vidět, občas z velmi překvapivé vzdálenosti. Austrálie je velmi, velmi, velmi rozlehlá země, za některými zvířaty je nutné jet v lepším případě jen stovky kilometrů, zde jsou koncentrovány na relativně velmi malé ploše. Chcete-li vidět během pár dnů "všechna" australská zvířata, zde je to pravé místo. Kangaroo Island je třetí největší australský ostrov, na délku má 155km a 55 na šířku.

Ze všeho nejdříve jsme jeli na lachtany, zvířátko, které jsme chtěli vidět už ve Viktoria, ale nepodařilo se. Tak jsme od informací jeli do zátoky s vhodným názvem Seal Bay. Z Penneshaw to je překvapivých 120km. Stihli jsme to tak tak, oběd byl ve formě sušenky za jízdy, procházky přímo po pláži, na které lachtani žijí, jsou totiž jen několikrát denně. Bez rangera není možné na pláž jít, informace jsou na stránkách Parks SA. "Čumáčci" jsou nádherní, neuvěřitelně roztomilí, dá se k nim přijít na vzdálenost několika metrů, v našem případě si lachtan usmyslel si nás prohlédnout opravdu z blízka. Takže si nás jen tak klidně očuchával. Žijí tady lachtani šedí (Australian Sea-lion / Neophoca cinerea), je jich jen asi 12 000, australané je v minulosti dost lovili, hlavně pro jejich kožešinu. V Seal Bay žije asi 700 jedinců, na jiném konci ostrova žije Lachtan Forsterův (New Zealand Fur Seal nebo také Southern Fur Seal / Arctocephalus fosteri). Paní na informacích nám říkala:"What is different between Aussie Sea-lions and New Zealand Fur Seals?" "See, Sea-lions lie on beach, fur seals lie on rocks, so you can see who is smarter ..." Oba druhy lachtanů si nijak nekonkurují, každý z nich má specifické stravovací návyky. Sea-lions obvykle vyplouvají na 3 dny na otevřené moře, zdržují se poblíž Australského šelfu, a zde nedělají nic jiného, než loví ryby a žerou. Díky obrovské dávce pohybu samci zhubnou až 100kg. Pak připlují zpátky na pláž, kde pro změnu odpočívají na sluníčku a spí. Díky trávení porce ryb v žaludku, zase hravě doženou předchozí ztrátu. Samci jinak obvykle váží 250-350kg, samice jen 100kg. Díky velké mortalitě samice obvykle trochu dohlíží na nejstarší mládě, kojí mladší mládě a obvykle je i březí. Z hlediska života, dokud je sea-lion "fit, fat and fast", je schopen uniknout hlavnímu nepříteli, žraloku, hlavně díky ohromné manévrovatelnosti.

Po procházce s lachtany a po vyhlídkách okolo Seal Bay jsme se přemístili na Vivonne Bay campground. Ve správě Kangaroo Island Council a pěkně ošklivé, dle stránek vypadá pěkně. Tuším, že po dohodě s paní na informacích jsme tohle neplatili. Tábořiště vážně hodně neudržované, zjevně ale před mnoha lety úžasné místo. Kousek od nás se utábořili nějací kluci, nedělali v noci moc hluk. Hlavně proto, že byli z blízké osady a jejich maminka je přišla několikrát zkontrolovat. Prošli jsme se po březích Harriet River a po údajně nejkrásnější pláži v Austrálii, Vivonne Bay. Osobně nevím, voda je tady na jihu o dost studenější, osobně můj favorit je stejně Turquoise Bay ve Western Australia.

Nevím jestli jsem to zmiňoval, ale klokan velmi špatně vidí. Je vcelku snadné předstírat, že jste také klokan. V podstatě stačí zaujmout postoj trochu podobný klokanovi, aby seděly zběžné obrysy a hlavně výška, a pak třeba v ruce trhat trávu. Klokan si pak při vhodném větru myslí, že je to jiný klokan, když vidí jen rozmazaný obrys, který zní jako když žere trávu. V tábořišti se objevila klokanice (z kapsy ji koukal "další pár tlapek"). Jana proto předstírala, a nutno přiznat že to vážně funguje, klokana. Klokanice přišla až těsně k ní, teprve až když si přesně čichla a zjistila, že Jana je člověk, jaké překvapení, v ukrutném zmatku odskákala do buše.