Odpočinek a procházka po městě.

Jana se ráno rozhodla nikam nejet a odpočinout si, vyprat a navštívit holiče. Takže celé dopoledne prala, zatímco já jsem trochu uklidil auto, dolil vodu do ostřikovačů, hladič a tak. Ty dvě pračky prádla, co vyrobila, neuvěřitelným způsobem pověsila pouhými 12 kolíčky. Pak jsme šli do města trochu nakoupit a objednat Janu ke kadeřníkovi. Dostali jsme dva tipy, první mladá kadeřnice, co umí zázraky na počkání, ale ta měla bohužel plno. Druhá možnost byla kadeřnice, starší ale prý zkušená. No, Jana po shlédnutí výsledku byla velmi jiného, dost vyhraněného a špatně publikovatelného, názoru. Koukli jsme se také do "muzea", kousek od vjezdu do karavan parku, kde mají vystavené již prakticky schnilé traktory, od těch parních až po trochu modernější kousky. V budově muzea, jestli se tak dá říkat obrovské kůlně plné uloženého haramapádi, mají historické telefony a vůbec věci kdysi běžného použití, které se odhadem tak 50 let už nepoužívají. Hned vedle muzea je restarace, kde mimo jídla mají také internet. Takže jsme si objednali a kreditkou zaplatili ferry na klokaní ostrov .

Jestli chcete naštvat pořádně australana, postavte si stan hned vedle něj. Náš stan byl umístěn v koutku louky rozměrů regulérního fotbalového hřiště. V době kdy jsme byli pryč, přijeli dva cyklisté, co objížděli Austrálii a postavili si stan metr od toho našeho. To by se dalo ještě snést, ale jeden z nich se rozhodl napsat dopis, po vytištění zcela jistě zabírající list A4, mamince, s tím, že jej psal na mobilním telefonu. Takže většinu večera jsme neposlouchali nic jiného, nežli pípání klávesnice mobilního telefonu. Nikdy bychom nečekali, že nám tohle bude pořádně vadit.