Jeli jsme z tábořiště Borough Huts do infocentra v Brambuk, pak dále přes Halls Gap, Boroka Lookout, Reed Lookout, Balconies Walk, MacKenize Falls až do Stapylton Camp Ground. Celkem 76km napříč the Grampians.

Ráno jsme rozumně brzy vstali, okolo 7.15 budíček, a po vydatné snídani vyrazili do informačního a kulturního centra Brambuk. Po obhlédnutí, zejména expozice popisující v podstatě devastaci původního obyvatelstva, jsme se cítili hrozně unaveně, a tak jsme se přemístili přímo do centra the Grampians - Halls Gap. Tady jsme si dali krátkou, rádoby osvěžující, procházku, svou náročností vhodnou i pro vozíčkáře. Bohužel stejný nápad mělo spoustu lidí, a tak jsme se raději přemístili dál napříč parkem.

Boroka Lookout je jeden z nejlepších výhledů na téměř celé the Grampians a také na Halls Gap i s jezerem Lake Bellfield. Hodně mě tam zaujala slečna, co vystoupila z karavanu, a během kochání se výhledem zároveň vykonávala ranní ústní hygienu. Po vyfocení dostatečného množství fotek jsme se přemístili po klikaté silnici na Reed Lookout, odkud jsme šli po svých po Balconies Walk. Výhled opravdu stojí za to, stejně tak i procházka. Naprosto nepřekvapivě jsme potkávali stejné lidi, jako na předchozí vyhlídce. Slečna s ústní hygienou již snídala ...

Oběd jsme si dali na MacKenzie Falls. Oproti jiným vodopádům, co jsme viděli, "fugnovaly", tedy měly vodu a jsou opravdu krásné. Bohužel je to dost oblíbené místo, takže spousta turistů, co si udělali výlet z Melbourne za "pravou australskou divočinou". Během oběda, v podstatě vyprázdnění esky. Během oběda se Jana stala obětí zákeřného inteligentního ptactva. Během jídla ji z pravé ruky kookabora ukradla sýr. Skvostně provedený útok zezadu. Jana neměla šanci jakkoliv zareagovat, jen se těsně okolo její hlavy prohnal stín a v pravé ruce už nic nedržela, na rozdíl od ptáka, který opodál úlovek okamžitě konzumoval. Jana se pozorně rozhlédla, viděla celkem pět kookabor a opatrně si vzala do levé ruky znovu kus sýra. Navíc varovala ptactvo, že tentokrát je všechny vidí. Sekundu nato si uvědomila, že asi měla říct "asi všechny". Opět zezadu útok a opět úspěšný. Jen tentokrát kooka Janu trochu škrábla. Zbytek mléčného výrobku jsme jedli s "maximální opatrností". Celkem nás velmi pozorně pozorovalo 6 kookabor, zkoušel jsem po nich házet nějaké klacíky, zjevně si byly vědomy, že je nechci přímo zasáhnout a tak mne ignorovaly. Odlétly teprve až když jsme dojedli.

Po procházce okolo vodopádů jsme odjeli na Stapylton Camp Ground. Tady jsme kromě hezkého tábořiště našli "ukruně divoké" wallaby. Kousek od tábořiště je nejvýznamnější kus místního aborginijského umění. No, upřímně, nebyli jsme nadšeni. V podstatě 6 bílých dětských postaviček nakreslených hlinkou na skále. Představa, že bychom jeli za těmito kresbami třeba 60 km ... I když přijela nějaká škola, na tábořišti byl klid.