Z Apollo Bay je to 20km k odbočcce na Cape Otway Lighthouse, pak 14km jedním směrem k majáku. Opět od odbočky k The Twelve Apostles je to 64km. Postupně s mnoha zastávkami jsme dojeli do 81km vzdáleném Warrnabool. Celkem 237km.

Ráno jsme si chtěli přivstat, ale k našemu údivu se v 6.30 sluníčko ještě nezaplo, tak jsme vstali až o hodinku později. Stejně jsme z kempu vyrazili tak okolo deváte. Jeli jsme se podívat na Otway Lighthouse, kde nás dost překvapilo "lidové vstupné" A$12,50 za člověka. Maják je ale krásně opravený, jen září novotou, z něj je pěkný výhled na Bass Strait oddělující Australský kontiment od Tasmánie . Tohle je také místo, kde američané poprvé ztratili loď během druhé světové války - SS City of Rayville. Válečná loď kousek od majáku najela na minu, kterou zde nakladli německé ponorky. Maják dnes už neslouží původnímu účelu, místo něho postavili nový maják hned vedle, poháněný slunečními kolektory. Kousek od majáku je stará telegrafní stanice, kde mají malé muzeum. V něm jsme se dozvěděli jak se v půlce předminulého století posílaly zprávy z obávané Van Diemovy země do Londýna, napříč Australským kontimentem, Asií a Evropou.

Pak jsme se vydali dále po Great Ocean Road, sluníčko svítilo, radost cestovat. Dojeli jsme nejdříve ke Twelve Apostles, neboji 12 Apoštolům, neboli místu původně nazývanému Prasnice a prasátka. Očekávaně komerční místo, alespoň bylo kde zaparkovat, člověk se člověk domluvil více Japonsky než angličtinou. Nabízejí taky také výlety helikoptérou. My jsme to přímo neabsolovali, ale pár známých nám vyprávělo, že během 10 mintu se koná právě jen jeden oblet, během kterého můžete zvolit, zda koukat do hledáčku kamery nebo z okna ven. Druhá šance se nekoná. Nás odrazila trochu ta cena A$90 za osobu. Není to asi moc přemrštěné, ale nezajímalo nás to tolik. Od Apoštolů jsme přejeli k Loch Ard Gorge, kde kdysi ztroskotala loď, zachránili se pouze plavčík a krásná šlechtička. Zbytek posádky a cestujících má dnes své hroby kousek od toho místa. Pak nasledovaly další útvary, které vytvořilo moře, The Arch, The London Bridge (dnes vlastně už jen The London Arch) a The Grotto. Na The London Bridge se ještě relativně nedávno mohlo jít, ale právě, kdy na mostě byli turisté, se jeden z jeho oblouků zřítil. Zůstali tam uvězněni ukrutné dvě hodiny a museli je zachraňovat vrtulníkem, tak se dnes na tyto místa už nesmí. Co jsme nastudovali cestou, tak pobřeží je tvořeno poměrně měkkým vápencem a 12 Apoštolů nebo most se mohou zřítit dnes, příští měsíc, za dvacet let. Jisté je jen, že se zřítí. Což mi ještě připomělo, že jeden z 12 Apoštolů se už zřítil a je jich tedy vlastně jen 11. Jak jsme takto "skákali" z přírodní památky na další, tak jsme si jen všimli, že potkáváme stále tytéž lidi.

Večer jsme dojeli do městečka Warrnambool, kde jsem našli kemp přímo uprostřed města. Majitel neuvěřitelně pohodový, zrovna se vrátil z golfu. Ubytovali jsme se, zašli si na královsky skvělou pizzu Pinkys Pizza a pak jsme chvíli koukali na televizi. Zrovna dávali jeden z dílů Dr. House. Díky pitomosti místních markeťáků jsme se nekoukli na laserovou show, která vypráví příběh ztroskotání Loch Ard - Shipwrecked. Trvá 75minut, začíná po setmění v 10pm a byla trochu dražší A$25 za osobu. Později jsme ale zjistili, že nejspíše vážně stojí za to. Zatímco tady nás o show informovala jen cedule, tak v dalším městě jsme dostali podrobný popis toho, co jsme mohli vidět za pouhých 50 dolarů.