Vyrazili jsme z Barrington Tops, přes vesničky s poetickými názvy jako Eccleston a Gresford, asi 50km úzkých silniček. Pak jsme jeli 50km do Singleton, kde jsme uhli na dálnici č.15 směrem Muswellbrook, asi zase 50km daleko. Pak jsme si zajeli přes Scone do Owens Gap, celkem 40 km a odtud zkratkou 14km na Glenbawn Dam. Celkem najeto 233km.

Ráno jsme zjistili, že počasí nám stále nepřeje. Barrington Tops je považován za nádhernou a člověkem příliš nedotčenou divočinu, když ale stále prší, tak si to jeden moc nevychutná. Nasnídali jsme se, během snídaně se okolo nás prohnalo pár notně mokrých klokanů. Po úvaze, zda zůstat či nezůstat, jsme se rozhodli se vydat dále na jih.

Užívali jsme si jízdy krásnou krajinou, plnou koňů, krav a zelených pastvin. V podstatě jsme vyjeli z parku a jeli po rozmoklé nezpevněné silničce. Mosty přes řeku vypadaly, jako kdyby už vážně dost pamatovaly, párkrát se dokonce ani ty nekonaly, pouze jen vybetonovaný brod. Zvláště malebná cesta je v části mezi Salisbury a Eccleston. Pak už následuje, sice trochu úzší, ale asfaltová, silnice. V podstaě až trochu větším městem byl Singleton, kde jsme se museli prokličkovak skrz centrum (na mapě je celé město nakresleno jako veliká tečka ... ). Pak jsme si užívali jen dálnice, bohužel provoz byl pěkně hustý. Zato konečně vysvitlo sluníčko.

Cestou po dálnici jsme na mapě našli jezero, nebo spíše přehradu, u které jsme chtěli přenocovat. Díky špatnému počasí jsme tu ale byli v době oběda. Cesta k jezeru Lake Liddell (asi (někde 32°21'32.83"J 150°58'28.97"V) vedla skrz stavbu nějakého silničního přivaděče.Co nás ale zaujalo podstaně více byla obrovská tepelná elektrárna, přímo na druhém břehu jezera. Na břehu jezera je obrovská odpočinková zóna, na které jde vidět, že kdysi ji s velkou slávou otevřeli pro horníky a zaměstnance elektrárny. Jezero samotné je také ve skutečnosti přehrada a dodává technologickou vodu pro elektrárnu. Nebo spíše elektrárny. Tady jsme, vlastně po několika dnech, narazili na teplou sprchu. Tak za drobný peníz A$1 následovala 5 minutová horká sprcha. Místo je také noční můrou každého ekologa. Na pozadí je elektrárna, k tomu navíc tepelná, na hnědé uhlí. Odsíření se zjevně nekoná, takže jakmile začal vát vítr od elektrárny naším směrem, tak bylo jasně cítit lahodný pach síry.

Muswelbrook je město, které srší enegií (bursting with energy), jinak normální maloměsto, kde jdou vidět peníze. Na informacích nám popisovali, jak je krásné navštívit Barrington Tops, a taky o tom, jakou mají radost, že po velmi dlouhé době prší ... Doporučili nám přespat u relativně blízké přehrady kousek od Scone. Kromě informací jsme ve městě trochu nakoupili, obchodní dům je obvzláště nevzhledný, ale také jsme našli v Austrálii téměř neuvěřitelnou věc, z čista jasna se vynořila čajovna. Naprosto "klasická" čajovna, kam australané chodí na kávu. My jsme si dali čaj a paní majitelka, podle přízvuku a vzhledu z Číny, měla z nás neuvěřitelnou radost.

Dostali jsme tip, že kousek za Scone od místo nazývané Owens Gap. Tak jsme se tam vydali. Bylo to trochu zklamání. Bohužel se nejedná o park, vyhlídku nebo něco podobného. Jsou to překrásné skály, údajně jsou tam i domorodé malby, bohužel místo se v podstatě dá prohlédnout pouze ze silnice. Takže jsme se trochu projeli a pak jsme šli hledat místo ke stanování. Na informacích nám říkali, že je hodně hezký kemp u jezera Glenbawn Dam. Co jsme ale neutšili, že kempem je prakticky celé okolí přehrady, a přehrada není žádný malý kačák. Na bráně nám jen řekli, ať jedeme na druhou stranu přehrady a nějaké místo si najdeme. Druhá strana přehrady, to znamenalo v praxi asi 10km jízdy okolo půlky přehrady. Odměnou bylo místo na kopečku (asi poblíž 32° 5'45.77"J 151° 1'33.84"V) nad vodní hladinou, odkud jsme měli úchvatný rozhled do okolí a na loučce u stanu se pásli klokani. Spousta klokanů. V noci klidně přišli až do těsné blízkosti. Sprchy čisté, a dokonce u BBQ měli i zásuvky, takže jsme nabili mobily a foťák.