Ráno pro veliký úspěch už zase pršelo. Naštestí okolo 10 vysvitlo sluníčko, tak jsme si jej chvíli užívali s dobrou knížkou. Pak jsme vyrazili do Gloucester. Je to takové malé ospalé venkovské městečko. Paní na informacích ale velmi milá. Dala nám vcelku přehlednou mapu Barrington Tops. Z map, a asi i ve skutečnosti vyplývá, že nejkrásnější místa pravé divočiny jsou v severní části. Bohužel, všechny cesty jsou 4WD-only. Což znamená, že pro naše auto naprosto nesjízdné.

Pak jsme jeli do Straud za naším známým, Johnem. Přestěhovali se sem s ženou ze Sydney. Koupili tady takový "malý", asi 130-hektarový pozemek. Na něm chová 30 krav, plemeno, které je celé černé s krásnýma a obrovskýma hnědýma očima. Dříve se tu měly chovat ovce, ale je tu na ně moc vlhko, taky moc vlhko na pšenici, totéž se dá říct i o bramborách. Tak je to vlastně jen obrovská zelená louka, ohraničená elektrickým ohradníkem, který vypadá jak nenápadná bílá stuha. Rány jsou to ale pekelné. Oba jsou obdivuhodní, že se rozhodli opustit velkoměsto a vybrat si takové krásné, ale bohem zapomenuté, místo.

Ze Straud jsme vyrazili podle mapy na Barrington Tops National Park. Dle vyprávění paní z informací a podle Lonely Planet se má jednat o překrásné místo. Cesta se krásně klikatila, takže jako řidič jsem si to užíval a stále jsme jeli podél už nepužívané železnice. Bohužel počasí začalo být proti nám. Dojeli jsme až do míst, kde mají být výhledy na celé pohoří a místa na táboření. Bohužel špatné počasí pokazilo celý dojem. Místo pohodové jízdy lesními cestami jsme se trápili jízdou po rozmoklém jílu, výhledy se nekonaly, protože mraky seděly přímo nad vrcholky strommů. Našli jsme jedno tábořiště (asi někde 32° 5'34.41"J 151°35'41.82"V), kde se smí oficiálně nocovat. Takže jsme si udělali večeři, přeskládali auto, už zase, tak abychom se v něm mohli vyspat a za vytrvalého bubnování deště usnuli.