Z Agnes Water jsme vyrazili zpět na Bruce highway, pak přímo na jih do tábořiště na Inskip Peninsula. Cestou jsme minuli Bundaberg, Harvey Bay, Maryborough a Gympie. Celkem najeto 464km.

Vědomi si toho, že se nám výlet už vážně krátí, hned časně z rána jsme vyrazili z tábořiště u Agnes Water zpátky na Bruce highway. Pak jsme jen svižně a skoro bez zastávky jeli na jih. Cestou v okolí města proslaveného rumem (mimochodem, chutná strašně a hůř, zlaté české "brambory"), Bundaberg, jsme míjeli obrovské lány cukrové třtiny, dálnici hezky křižovaly malé železniční vlečky z blízkých polí. Prosvištěli jsme bez zastavení. Pak následovalo Hervey Bay, malé město žijící z blízkosti největšího písečného ostrova světa - Fraser Island a také výchozí místo pro výlety za velrybami. Kdysi jsme tu právě s takovým výletem byli, tak jsme se opět a jen prohnali dále na jih. Pak jsme přijeli do Gympie, kdysi zlatokopeckého města, které už moc nepřipomíná svou slavnou minulost. Odtud jen 75km do Rainbow Beach Rainbow Beach.

Už bylo odpoledne, když jsme v pohodě dorazili do Rainbow Beach. Chlapík na informacích nám dal jeden top na "zaručeně zdarma"místo na stanování. Uklidněni jeho radou jsme si dali procházku po pláži okolo barevných pískovců. Stojí to za to. Bohužel, příliv nás vyhnal z pláže, tak jsme se jeli podívat na chlapíkem popsané místo. Klidné, hezky před větrem chráněné, blízko oceánu a pláže. Jedinou vadou na kráse byla cedule jak vrata s výmluvným obrázkem stanu, který byl přeškrtnutý. Tohle bychom neukecali. Tak jsme jeli dál na sever po Inskip Avenue, až jsme dojeli do Inskip Peninsula Recreation Area, o které se chlápek mimochodem vůbec nezmínil. Tady jsme si vybrali tábořiště SS Dorrigo campground a našli super místo přímo pod stromy, výhled na oceán ale zároveň kryté před větrem. Vzpomínky na celonoční fackování stanem dole ve Viktorii stále nevybledly. Skoro perfektní místo mělo dvě drobné chybky. První z nich je, že je nutné zakoupit povolení k táboření v kanceláři, která ale zavírá v 16.00 a je skoro šest večer, takže smůla. Druhou chybkou je blízkost pláže. Ignorovali jsme zakoupení povolení s tím, že to uděláme zítra ráno. Dojeli jsme autem přímo na místo. Postavili si stan, večeře a tak. Začalo mi být ale divné, proč Ozzi tak často na blízké cestě zastaví, kouknou se na naše auto a zase jedou dále. Rozuzlení mělo přijít ráno. Tábořiště je pro 4WD, příjezdová cesta je jedou velkou jednosměrkou, která pokračuje dále podél pláže a zase se vrací na Inskip Avenue. Jenže jsem při procházce zjistil, že to nemám s našim autem šanci projet. Vyjeté koleje v písku se stávaly hlubšími a hlubšími a když jsem viděl kvalitně rozoranou dunu, kterou bych měl následně projet ... auto má náhon na zadní nápravu, motor v předu a k tomu automatickou převodovku, šance na vyjetí menší než vyhrát první ve Sportce.

Místo každopádně úžasné. Dojedli jsme poslední zbytky zásob a za šplouchání oceánu šli spát.