Toulali jsme se po Arlie Beach po svých a lodí.

Ukrutně brzy, v 8 ráno, nás vyzvedl autobus a jeli jsme do přístavu. Tam probíhalo ukrutně pomalé naloďování, lidi různě platili a dopláceli, hrozně se plížili, hádali se mezi sebou a s personálem, a vůbec to bylo dost zmatené. Poté jsme vyrazili směr nejkrásnější (a my dodáváme, že jediná) pláž Whitehaven Beach, okořeněná výhledem z Whitsunday Island. Plavba trvala asi hodinku, vyhlídka na okolní ostrovy opravdu pěkná. Whitehave Beach je bohužel přeplněná pláž, do vody se moc nedá jít díky přítomnosti box jellyfish (nejjedovatější medůza, krokodýlům a žralokům. Tak jsme se tam jen tak brouzdali ve vodě.

Pak jsme se z pláže přesunuli na loď, kde nás čekal lehký oběd. Během něj jsme dojeli na místo šnorchlování. Protože se zde všichni více nebo i méně oprávněně obávají jedovaté medůzy, tak nás navlékli do ochranného obleku. To není nic jiného než celoťelový oblek z lehké látky. Medůza má totiž žahadla jen 1mm dlouhá a údajně neporojdou skrz jakoukoliv látku. Někteří se šli potápět, my jsme se šnorchlem plavali nad korály. Ty jsou překrásné, barevné a viděli jsme spoustu rybek. Po několika hodinách vodních hrátek následoval přesun zpátky do Arlie Beach. Celkově vzato to byl opravdu hezký výlet, ale už jej v zásadě nemusíme opakovat. Seznámili jsme se taky s Čechoangličankou Jennifer, která žvatlá hrozně srandovně česky a pochopitelně špičkově anglicky. Byla s ní sranda, možná pošle email (do doby co píšu tohle, žáden nedošel ...).

Whitsundays Islands jsou krásné na podívání, ale pokud člověk nějezdí mezi nimi na lodi, není potápěč nebo nehce odsud vyrážet na Great Barrier Reef, tak je to vcelku turisticky málo použitelné místo. Pláž je vlastně jen jedna, nepřístupná z pevniny, stejně tak jako ostatní ostrovy. K tomu je moře plné "příšerek"