Z Mount Isa po A6 Flinders Highway do malého městečka Prairie najeto 597km.

Ráno, zatímco jsem si přispal, Jana zavolala maminkám do České republiky. Vrátila se okolo deváté, stále jsem si pokojně chrupkal. O něco později byla snídaně a pořádná sprcha, kdoví, kdy bude zase příležitost se vydrhnout. Nakoupili jsme zásoby ve Woolworths a vyrazili na cestu. Cílem bylo ujet co nejvíce z plánovaných 906km do Townsville.

Jeli jsme a jeli a jeli. Prvních 150km byly pěkné kopce, bylo se na co dívat, pak už jen žlutá tráva, a více žluté trávy a ještě více žluté trávy. To vše křižuje Flinders Highway. Jediným drobným narušením jízdy bylo policejní auto se spuštěnými majáky, policista uvnitř mi jen řekl, abych zajel opravdu, ale opravdu hodně do příkopu a zůstal tam stát. Tak jsem to udělal a pár sekund nato vyjel tahač s nakladačem, hravě přesahující celou silnici. Ani jsem nestihl vytáhnou foťák. Pár minut za ním jela radlice a pak už jen auto, ve kterém chlápek ukazoval, že už můžeme pokračovat v jízdě. Až v podvečer jsme dojeli do Prairie, kde dle mapy by mělo být veřejné odpočívadlo, které jsme ale nanašli. Takže jsme se zeptali paní v Prairie Hotel kde že odpočívadlo je, a ona nám nabídla postavit si stan na trávníku za hotelem., tak jsme zůstali. Sousedy nám byli Buffy, bůvolí slečna, Harry, jihoamerická lama, jednookoký puňťa, jehož jméno jsme zapoměli a jedna bezejmenná slepice. Paní z hotelu měla jednoho pána, dvě dcery a jedno mimino.

Po večeři jsme šli na pivo do baru, kde jsme potkali místní obyvatele. Město, Prairie, má 85 domů, z toho 50 tvoří centrum města (viděli jsme asi 10 domů) a zbývající jsou roztroušeny v okruhu 100km. U baru bylo asi 7 lidí. Bylo to hodně zvláštní, připadali jsme si jako na výstavě exotů, jenom jsme měli pocit, že tentokrát vážně nejsme diváky my. Po chvilce ticha se nás výčepní, manžel od paní s dětmi a miminem, zeptal, proč se nebavíme. Janina drzá poznámka, že nejsme zvyklí na tolik posluchačů všechny okolo pobavila a společnost se vrátila ke svým drinkům a hovoru. Pak jsem si objednal pivo. Australan za barem použil ale tak divnou angličtinu, že jsem vážně netušil, na co se mě zeptal. Pak na mě zíral, jak čekal odpověď. No, zvolil jsem strategii zvanou útok "Could you please repeat that in the Queens English, please?" Pak už jsem rozuměl, že se mě ptal, zda chci světlé nebo tmavé pivo a zda tmavé může být z plechovky. Tak jsem si dal VB a pak ještě pár dalších. V baru byla ještě pravá aussie sheila, po tolika pivech jsem ale netušil, že jsem jí slíbil se podívat na její počítač, který nějak přestal počítačovat. To mi připoměla ráno až Jana. No, připoměla ... Jinak byla hezká chladná noc, ale trávníček byl neskutečně měkký.