Ze Soudan Bore jsme vyrazili 127km směrem k hranici mezi Northern Territory a Queensland. Odtud pak dalších 237 do Mount Isa. Celkem najeto 364km.

Ráno jsme vyrazili směrem hranice mezi Northern Territory a Queensland. Po cestě jsme viděli pravý zázrak australského outbacku. Kousek za Avon Downs teče Ranken River, řeka, jejíchž vody končí až v tisíce kilometrů vzdáleném Lake Eyre. Voda dokáže s polopouští zázraky, uprostřed téměř pustiny, rostly lekníny, zelenaly se stromy a nad tím vším kroužili luňáci hvízdaví (Haliastur sphenurus). Po týdnech v rozpáleném centru Austrálie to byl neuvěřitelný obrázek.

Další zastávka byla až hranice. Queensland, kde jsme žili několik let, bylo to jako návrat domů, prostě "home, sweet home". Vyfotili jsme pár cedulí a jeli dále. Na odpočívadle, asi 50km před Mount Isa jsme si dali oběd a prohlídli si památník obětí druhé světové války.

Bylo pěkně vedro, když jsme dorazili do Mount Isa. Ve Visitor Information Centre byli velmi schopní a milí lidé, zjistili jsme co jsme potřebovali a objednali si lístky na prohlídku rudného dolu Hard Times Mine na zítřek. Stan jsme postavili v AAOK Moondarra Caravan Park. Zdrželi jsme se jen velmi krátce a hned vyrazili k Lake Moondarra se trochu schladit. Jezírko super, ale plné trávy, takže se moc plavat nedalo.

Večer nám oběma nebylo dobře. Vypadá to, že už víme v praxi, jak vypadá úpal. I když jsme část dne byli v klimatizovaném autě, tak stejně suché vnitrozemské horko s námi pořádně zamávalo. Také jsme potkali několik hodně zajímavých lidí. Babičku, co objíždí kontiment ale také bývalého vojáka, který za studené války sloužil na americké základně poblíž českých hranic. Vyprávěl nám, že američtí vojáci jsou vážně cvoci, se kterými by nechtěl bojovat, ale taky ne proti nim. Jeho žena se jen ptala, zda vím co to je "black ice". Pak popisovala, jak na tomto pro ni neznámém povrchu, zrušila v Německu auto. Kromě těchto příběhů nám ukázali bibli Camps Australia Wide, vynikající publikaci, o které jsme neměli nejmenšího tušení. V téhle knížečce jsou, kromě map silnic a měst, podrobně popsány místa k táboření. A to nejen ty komerční, na které směřují ukazatele u každé z dálnic, ale na tábořiště, kde je možné zpravidla přespat zadarmo, jediným luxusem je suchý záchod, odměnou ale klid, bez opilých turistů.