Ranní projížďka z Yulara k Uluru, zpátky do Yulara a pak po Lasseter Highway k neoznačenému odpočívadlu, celkem 254km.

Ráno jsme si hodně přivstali, jako ostatně celý "resort" a vyrazili na místo (25°20'15.23"J 131° 3'15.58"V), odkud je možné vidět východ slunce. Bohužel, opět silně komerční záležitost, byly tam davy lidí, co nás vzbudily v kempu, stejně tak jako luxusní zájezdové autobusy plné japonských turistů. Východ sluníčka byl krásný, jako obvykle, šutřík měnil barvy od šedivé, přes rudou až po červenou. Okamžitě když sluníčko začalo stoupad nad obzorem, davy aut naředěné zájezdovými autobusy se daly do pohybu a všichni odjeli. My jsme se vrátili asi 30km zpátky do kempu, dali si snídani, zapsali deníček a sbalili stan.

Dopoledne jsme se vrátili k Uluru s tím, že jsem měl v plánu na něj vylézt. Jaké bylo moje překvapení, když mě dole čekala zamčená brána a oznámení, že nahoře je velký vítr. No, dole byl trochu zvířený prach, tak jsme si alespoň dali 10km procházku u úpatí. Procházka je dobře značená, ale veškeré cedule jsou v homogenní směsi domorodého jazyka a angličtiny, i při nejlepší snaze se to téměř nedá číst. Po několika hodinách byl dle cedule nahoře stále silný vítr, zato dole se nepohl ani lísteček. Bohužel, domorodci si nepřejí aby lidé šplhali nahoru, na druhou stranu úplný zákaz by odradil turisty ... Místo výstupu jsme si prohlídli Cultural Centre. Zajímavé místo, až opět na ten úlet s domorodým jazykem zlehka doplněným o angličtinu. Koupili jsme si nějaké fotky a vyrazili zpátky do civilizace směrem do Alice Springs.

Z neúspěšného výstupu jsem byl pěkně zklamaný, ale když jsme ještě doplňovali fotky Uluru, konečně jsem našel zvířátko po kterém jsem se už nějakou dobu koukal. Je to Moloch ostnitý (Moloch Horridus), hodně podivná ještěrka, snad také z období dinosaurů, která žije v australských pouštích, ale hlavně v okolí Uluru. Viděli jsme jich několik přejetých, ale přece jenom preferuji zvířátka v 3D rozměru. Takže když jsme viděli podivně kličkujicí auto, rychle jsem se dovtípil, že se snaží vyhnout právě téhle ještěrce. Řidič byl bohužel ale sice také z bývalé Britské kolonie, konkrétně z U.S.A., řízení vlevo mu dělalo ukrutné problémy a jednoho molocha přejel. Druhý jeho řidičské umění naštěstí přežil, takže jsem měl možnost i zvířátko prohlédnout, i když nebyl, díky přítomnosti rodinky z Ameriky, klid. Taky bohužel nebyla šance pro fotografování molocha přenést na vhodnější místo. Jeho mimikry jsou téměř dokonalé.

Potěšeni z molocha, hlavně já, jsme vyrazili zase na cesty. Tentokrát se mi vážně nechtělo spát s běžícím generátorem za hlavou, takže jsme přespali na neoznačeném odpočívadle někdě mezi odbočkou na Kings Canyon a Mount Ebenzer Roadhouse. Spali jsme asi na 25° 15' 57.20" S 131° 58' 42.92" E. Relativně klidné odpočívadlo. Šli jsme spát brzy, ale přesto jsme slyšeli klokany jak si hopsají za stanem a v dálce vyjící psy Dingo.