Od Roadhouse přes Yulara k The Olgas a zpátky do Yulara najeto celkem 316km.

Ráno jsme se přesunuli do Yulara, městečka zbudovaného v podstatě pro potřeby Uluru-Kata Tjuta National Park. Je tam jediné místo pro stanování, opět resort, tedy předražené, přelidněné a hlučné místo. Ubytovali jsme se v Ayers Rock Campground, v těsné blízkosti dalších 10 stanů, za kus trávy chtěli A$29. Postavili jsme tedy stan a vyrazili na Kata Tjuta / The Olgas, což je hromádka kamenů asi 50km od Uluru.

Vstup do parku je A$25 za osobu, což je na Austrálii neobvyklé. Všude jinde jsme platili za auto a to podstatně nižší částku. Útěchou může být, že vstupné platí 3 dny, ale pokud chcete vidět východ slunce nad Uluru, západ slunce nad Uluru a totéž nad Kata Tjuta, tak za jeden den se to zjevně nedá stihnout. Navíc jsme obdrželi 2xA4 stránky, kde se píše co se nesmí a jaké jsou tresty. Po skutečné svobodě, kterou jsme doteď na cestě zažívali, tohle byl vážně šok. Aby to bylo ještě lepší, tak jsme dostali příručku, kdy půlka je psaná jazykem původních obvyvatel. Jenže je v homogenní směsi s angličtinou, takže čtení je neobvyklý mentální masochismus. Takže jsme nakonec zaplatili A$50, kreditkou a zamířili nejdříve právě na Kata Tjuta / The Olgas.

Na Kata Tjuta jsme si nejdříve prošli po svých Valley of the Winds Walk. Procházka, dlouhá přes 7km, je opravdu moc hezká, provedla nás hlavními částmi Kata Tjuta, překrásná krajina, nebylo tam ani moc lidí, bylo ale trochu teplo, dle předpovědi 32st ve stínu, ale nebyl tam skoro žádný stín. Pak jsme se prošli Walpa Gorge Valk, 5,5km zpátky, tady bylo už vážně hodně lidí, zájezdové autobusy stále nějaké přivážely a odvážely, turisti na sebe hulákali přes 500metrů. Už jsme byli méně nadšeni. Kouzlo místa se vychutnat při nejlepší vůli nedalo.

Západ slunce jsme sledovali z určeného místa (bohužel jak jinak v Uluru-Kata Tjuta National Park). Vyhrazené parkovště, my a spousta zájezdových autobusů. Vlastní západ slunce byl kouzlem barev, kdy skály měnily barvu od křiklavě červené po neuvěřitelně temně rudou. Potmě jsme se pak vrátili do tábořiště, cestou nepřejeli žádné zvířátko a úspěšně našli stan.